V dnešní rychlé době větší než kdy předtím. Je taky klíčem ke zdraví a vitalitě. Každý máme zkušenost s extrémy, které nás stály hodně sil. S věkem si čím dál víc uvědomuji, že rovnováha je celoživotní mistrovství. Je o malých krocích a každodenních rozhodnutích. Jak myslím. Co dělám. Co jím. Jak se hýbu a jestli odpočívám. V jakém prostředí jsem. S kým...
Dnes chci sdílet zkušenost Adély, která měla obavu ze zvuku křišťálové mísy. „Vždycky jsem se trochu „bála“ frekvencí, protože trpím na silné migrény, ale úplně zbytečně. Účinek ladičky čaker a hlavně křišťálové mísy je naprosto skvělý, hlava při něm vypne a vyčistí se…přichází uvolnění, napojení, uvědomění, pouštění…pocit jako bych se vznášela ve vzduchu – zkrátka zvukové lázně. Nakonec...
Proč mě to vedlo otevřít termíny pro harmonizace hlavně v pondělí. V pondělí jsme totiž podporovaní lunární energií. Luna nás vede k sobě, ponořit se do pocitů, procítit emoce. Dát prostor intuici. Každý den v týdnu má jinou energii. Všimli jste si? Pátek třeba ladí s Venuší, která podporuje lásku a radost. Není divu, že je pro nás pátek často ten...
Léčivý zvuk umí vyladit. A taky promlouvá. Přichází k nám různé vjemy a prožitky. Často máme najednou jasno. Víme, co je teď pro nás to podstatné. Ze včerejší harmonizace si žena odnesla cenný prožitek „čas neexistuje“. Krásně to zapadlo do jejího tématu zpomalení. Každá setkání se zvukem je jedinečné. Odráží naše rozpoložení. Pomáhá vypnout hlavu, vnímat tělo a propojit se...
Jsme v tom naplno. V energii ukončování, uzavírání, propouštění, odpouštění.Naši předkové věděli, že před začátkem nového cyklu (příchod jara) je třeba odlehčit. Půst trvající do velikonoc přinesl kromě tělesné i mentální očistu. A mnohdy spirituální propojení s Boží jiskrou v nás. Co ještě mi brání se novému otevřít? Díky čemu se nemůžu pohnout z místa? Co mám strach udělat? Vesmírné síly nás v očistě...
Známe to všichni. Děti nás dokážou někdy pořádně dostat z našeho klídku a nadhledu. Emoce nás ovládnou a klid je v nedohlednu. Když se mi to děje, jdu si zacvičit jógu. Hned jak dosednu na podložku, nastane úleva. Je to můj prostor klidu, i když kolem to může dost burácet. Nebylo to tak vždycky. Chce to pravidelnost a tím si vytvořit návyk...
Nemám čas, nestíhám. Nechce se mi. jsem unavená. Nemůžu se k tomu dokopat. Nemám pro to od okolí pochopení a podporu. Nevím, co cvičit. Nevěřím si. Stejně u toho nevydržím.
Miluji ten pocit být konečně na podložce. Hned se začnou dít malé zázraky. Zklidním se, svět vnější se vzdálí. Jako bych se propojila se všemi odcvičenými hodinami jógy a nabrala z toho sílu a klid.
Už pár let jsem měla v plánu se do psaní blogu pustit. Hlavně když jsem byla na Bali a všechno bylo hodně nové, jiné, tak intenzivní a zajímavé. Ale bylo toho až moc. Na odstup a reflexi mi nezbýval čas. Až letos...
Marcela Vacková